Není to tak dávno, co bylo Zimbabwe ve zprávách ze všech špatných důvodů. Politická nestabilita, státem podporovaný třídní boj po rasové linii a hyperinflace byly všechny předpoklady země v nepořádku.
Rychle vpřed do současnosti a obrázek je zcela opačný. V zemi je politická stabilita s návratem zastupitelské demokracie, společnost je méně rozdělená, než byla na svém vrcholu, a ekonomika se odrazila.
Politika a sociologie sice nepatří do našich kompetencí, ale je zajímavé, že poté, co v roce 800 dosáhne roční inflace 2020 %+, zemi právě pochválila Světová banka pro silné oživení základních ekonomických fundamentů.
Abychom zjistili, jak toho Zimbabwe dosáhlo, hluboce se ponoříme do všech věcí makroekonomie ve snaze dozvědět se více.
1. Ztracená léta – 1997-2009
1.1 Skromné začátky
– Zimbabwe – Trend růstu HDP
Zimbabwe, dříve Rhodesie, je vnitrozemská země v jižní Africe, která dosáhla vlády většiny v roce 1980 po dlouhé občanské válce mezi vládnoucí bílou menšinou a většinovým černým původním obyvatelstvem.
Dohoda o Lancaster House, která ukončila válku, přenesla moc na vládu černé většiny a zároveň zachovala práva na svobodu bílých vlastníků půdy, kteří se jako generační obyvatelé identifikovali jako Afričané a rozhodli se nevrátit se do Británie.
Následujících 17 let se země těšila relativní stabilitě z politického a sociálního hlediska, i když cykly hospodářského rozmachu a propadu pokračovaly, což je běžné pro rozvojové země s vysokou závislostí na primárním zboží. Mezinárodní ceny nerostných surovin a plodin tak určovaly relativní ekonomickou výkonnost země nebo opakující se sucho, které by vážně omezilo produkci potravin.
1.2. Černý listopad 1997
V listopadu 1997 po těžké burza cenných papírů havárie, slabá ekonomická stopa se přelila do masivních občanských nepokojů. Klíčoví mezi těmi, kdo útočili proti vážným ekonomickým potížím, byli veteráni občanské války v zemi.
Zde je důležité zmínit, že v této době byl již 17 let u moci tehdejší prezident, pan Robert Mugabe. Jako formální vůdce rebelů, který bojoval na bitevním poli a dosáhl politického urovnání, které vedlo k vládě většiny, byl široce respektovanou osobností.
Pod jeho vedením se váleční veteráni vzdali zbraní a bylo vynaloženo značné úsilí na jejich opětovné začlenění do ekonomického aparátu, ale s omezeným úspěchem vzhledem ke zdrojům země.
Tehdy z pozice slabosti a vnímané hrozby ze své vlastní mocenské základny oznámil prezident Mugabe an program hospodářské pomoci k uklidnění válečných veteránů. Jediným problémem bylo, že program bude stát 3 % HDP ve formě jednorázové prémie!
1.3 Nepříjemné 98 a 99
Země neměla prostředky na výplatu bonusu. Nejprve se pokusili zvýšit totéž prostřednictvím poplatku, který byl vehementně proti podnikatelské komunitě.
Poté si začali půjčovat, což vyvolalo tlak na zimbabwský dolar. Finance země byly nadále vyčerpávány, protože se v roce 1998 připojila k mnohonárodní kampani za druhou konžskou válku. Rok 1999 přinesl sucho a oficiální nesplácení státních dluhových závazků.
1.4. Pozemková reforma
S ekonomickým kolapsem, který se nesl dolů a naznačoval nesmírné politické otřesy, vláda odvrátila pozornost mas tím, že zahájila zákon o pozemkové reformě, podle kterého měla být půda v držení bílých osadníků přerozdělena černým farmářům. Následovaly masové nepokoje, bílí osadníci prchali ze země a mezinárodní odsouzení vedlo k sankcím proti samotné zemi.
Dopad na ekonomiku byl zničující, protože sankce vysušily vyhlídky na přímé zahraniční investice. Na druhé straně zemědělská výroba prudce klesla, protože černí farmáři neměli prostředky ani odborné znalosti k tomu, aby se pustili do velkoplošného mechanizovaného zemědělství, a místo toho se uchýlili k samozásobitelskému hospodaření s nízkými výnosy.
Je to proto, že většina pozemků byla násilně zabrána a noví černí „vlastníci“ postrádali náležitou dokumentaci, aby se mohli obrátit banky pro pracovní kapitál.
1.5. Hyperinflace
Pokles hospodářského výkonu v důsledku sankcí a dopad násilné pozemkové reformy si vybraly další daň na veřejných financích. Vláda se uchýlila k půjčování, co mohla, ale do značné míry tiskla peníze.
Dopad byl takový, že od roku 2004 do roku 2009 se země ocitla v hluboké hyperinflační spirále s inflací dosahující vrcholu 6,600 % podle některých odhadů. Zimbabwský dolar ztratil veškerou důvěryhodnost a vláda se uchýlila k zavedení cenových kontrol. To problém jen zhoršilo, protože se obyvatelstvo uchýlilo k neformální ekonomice.
2. Dekáda dolarizace
2.1. První kroky
V roce 2009 se tři politické strany v parlamentu dohodly na vytvoření vlády národní jednoty, která by provedla bolestivé ekonomické reformy, a doufali, že politická jednota a stabilita vytvoří ideální prostředí, které pomůže obnovit ekonomiku.
První krok, který nová vláda učinila, byl v únoru 2009, kdy legalizovala cizoměnové transakce v domácí ekonomice. Důsledkem bylo, že do dubna 2009 zimbabwský dolar ztratil veškerou důvěryhodnost a byl zcela pozastaven. Americký dolar se stal oficiální měnou pro vládní transakce.
2.2 Počáteční dopad
Dopad tohoto kroku byl mimořádně pozitivní. Inflace se obrátila, bankovní systém se stabilizoval a ekonomický růst začal. Mělo to však i negativní důsledky:
- Lidé byli nadále nedůvěřiví vůči bankám a drželi svůj kapitál v neformální ekonomice, což nadále představovalo zátěž pro veřejné finance, což vedlo vládu k průběžné situaci.
- To mělo další dopad extrémně vysokých úrokových sazeb, protože bankám chyběl kapitál, aby mohly půjčovat a pomáhat roztáčet kola ekonomiky.
- Zatímco americký dolar fungoval jako oficiální měna, nesplňoval všechny požadavky, které peněžní systém potřebuje. Hlavní mezi těmito otázkami bylo ražení mincí nebo problém malých nominálních hodnot. Bez malých změn bylo obyvatelstvo nuceno přijmout jihoafrické randové mince. Zprávy také naznačují výměnu kondomů, mobilního vysílacího času a sladkostí.
- Země nevyvážela dost na to, aby stálý tok dolarů přicházel na účet růstu. Obyvatelstvo tak na neoficiální bázi začalo obchodovat v jiných měnách, což vedlo k padělání.
2.3. Více stejných chyb
Po volbách v roce 2013, poznamenaných obviněními z rozsáhlé machinace, strana pana Roberta Mugabeho získala jasnou většinu a byl zvolen prezidentem. Bohužel stejné chyby pokračovaly:
- Zrychlená politika indigenization ekonomiky, kdy všechny podniky musely být minimálně z 51 % vlastněny černochy, což zvyšuje nejistotu a odrazuje investice;
- Zdvojnásobení státní služby za účelem zajištění pracovních míst v prostředí, kde státní kasa takový závazek neumožňovala. Konečným výsledkem bylo, že o několik let později musela být velikost státní služby výrazně snížena.
- Různé pokusy o znovuzavedení zimbabwského dolaru bez nezbytných opatření k budování důvěry. Výsledkem byla větší nejistota a velká černá ekonomika s pokračujícím používáním amerického dolaru jako oficiální měny.
2.4. Čínské předehry
Během této doby nebylo vše ztraceno. Mugabeho vláda pod neustálým tlakem amerických sankcí hledala ekonomickou podporu jinde a do určité míry uspěla.
To pocházelo především z čínských investic do zimbabwských nerostů, zemědělství a cestovní ruch sektory. Výsledky jsou povzbudivé, všechny 3 sektory vykazují zlepšení.
Jedná se však o okrajová vylepšení jinak rozsáhlého problému. Ve skutečnosti to vyvolalo obavy, že se země fakticky stane čínskou kolonií.
3. Záblesk naděje
3.1. Ostré hospodářské oživení
Vzhledem k tomu, že svět jako celek je v uzamčení, zimbabwská ekonomika akutně trpěla pandemií koronaviru. Vzhledem ke svému postavení jako výrobce primárního zboží však země zaznamenala okamžitý vzestup jmění.
Podle Světová banka, ekonomika v roce 5.8 vzrostla o 2021 % po poklesu o 6.2 % v roce 2020. Uvedené důvody vedou k zajímavému čtení:
- Růst HDP byl veden oživením v zemědělství a průmyslu. Víme, že pozemková reforma a ochromující sankce zdevastovaly oba tyto sektory. Zde byla vyhledána pomoc od Číňanů, aby se zotavili, k čemuž přispěla úroda.
- Zpomalení inflace v důsledku přísné měnové politiky. Vysoké úrokové sazby a politická opatření pomohly zastavit míru inflace z 838 % v roce 2020 na 60 % v roce 2021.
- Vláda se zároveň snažila žít v mezích svých možností a řídit se odpovědnou fiskální politikou. Žádný z minulých excesů nebyl sponzorován, přičemž výdaje na rozvoj odpovídaly financování.
- Vyšší export a remitence pracovníků pomohly s pozicí platební bilance. Obecně zde hrají roli dvě síly. Za prvé, bezprostředně po krizi COVID-19, kdy se světová produkce vrátila online, byla vysoká poptávka po primárním zboží, zejména nerostech. To pomohlo zimbabwské ekonomice, protože poptávka a ceny rostly. Za druhé, kvůli blokádám byli zahraniční pracovníci propuštěni a rozhodli se vrátit domů, takže objemy remitencí byly vyšší.
- Přiměřená úroveň očkování proti koronaviru umožnila ekonomice fungovat bez nutnosti narušení v důsledku blokování. Číňané zde byli opět monumentálně nápomocní a velkorysí.
3.2. Lekce
Zdá se, že během své historie vládnoucí elita Zimbabwe zpochybňuje konvenční myšlení. To bylo vedeno touhou těch, kdo jsou u moci, prodloužit svou vládu na úkor většího blahobytu populace. Nejhorší na tom je, že revoluční způsob myšlení, který existoval v 1970. letech, je nadále zneužíván k drastickým důsledkům.
Vezměte si například bonus z roku 1997 pro válečné veterány. Namísto toho, abychom jejich požadavkům podlehli, bylo by moudré vypsat nové volby, aby se témata jako tato zabývala v rámci širšího politického diskurzu.
Totéž platí pro neuváženou a špatně provedenou pozemkovou reformu. Mnohem lepší nápad by bylo založit družstva, která by podpořila společné vlastnictví půdy a zároveň umožnila pokračování vyspělých mechanizovaných zemědělských metod.
Podobně vláda uvítala mezinárodní izolaci, jako by to byla medaile cti. Realita je taková, že kdyby nebylo Číňanů, rozpadli by se v ještě krvavější občanskou válku.
Opět platí, že úkolem tohoto příspěvku není politický komentář. Nebrání se však konstatování, že ekonomické rozhodování by nemělo být ovlivňováno politikou. Zdravé rozhodování nasáklé ekonomickou teorií přineslo Zimbabwe své výsledky za pouhý rok. To je vážné obvinění proti těm, kteří dříve řídili ekonomiku.
3.3. Budoucnost
Zatímco zprávy ze Zimbabwe byly v poslední době pozitivní, přetrvávají vážná rizika. Jakmile odezní nízké srovnávací základny, růst HDP se v nadcházejících letech vždy zpomalí.
Současný komoditní supercyklus a následné zpomalení ekonomiky přitom opět ovlivní poptávku po exportu země a vytvoří tlak na již tak křehké oživení. Země zůstává závislá na Číně jako na jejím hlavním obchodním a investičním partnerovi a její mezinárodní izolace nemá konce.
– Nejnovější údaje o inflaci – Reserve Bank of Zimbabwe
Je potřeba, aby Zimbabwe zajistilo, že nebude nadále opakovat chyby z minulosti.
K dnešnímu dni nedošlo k návratu k národní měně kvůli deficitu důvěry, který vládne svrchovaně.
Tuto důvěru je třeba znovu získat. Jinak bude ekonomická katastrofa způsobená člověkem pokračovat.
Napsat komentář